České žadatele o práci čekají úřední průtahy všude

10. 4. 2004 | rubrika: Práce a podnikání

Dočasná omezení volného pohybu pracovních sil pro nové členy Unie mají svoji dlouhodobou tradici. O to více je s podivem, že ačkoli se v minulosti neosvědčila, nyní jsou vůči přistupujícím zemím opět uplatňována.

Získat práci v některé zemi Evropské unie bude nyní pro českého občana sice jednodušší než v minulosti, ale i tak bude omezován a zatěžován různými byrokratickými průtahy. Postavení našich občanů na evropském trhu práce nebude ve srovnání se zájemci ze stávajících členských států tak úplně rovnoprávné. Rozhodně ne všude a rozhodně ne v nejbližších několika letech. A pak se teprve uvidí.

Tato situace nastala i přesto, že možnost pracovat kdekoliv na území Unie je jednou z deklarovaných základních svobod občana EU již od roku 1958, kdy začala fungovat sjednocená Evropa.

Historie není matkou moudrosti

Unie se nepoučila ani ze svých vlastních dějin. Příslušná přechodná období, tedy omezení možnosti pracovat v kterékoli jiné členské zemi, totiž nejsou žádnou novinkou. V minulosti již byla opakovaně tato překážka vůči nově přistupujícím státům uplatněna.

Začala se používat při přijímání chudých jihoevropských zemí (Řecka, Španělska a Portugalska) v roce 1981 a 1986. Dlužno dodat, že ani tehdy se neosvědčila. Hlavně v souvislosti se Španělskem a Portugalskem ji prosadila Francie, která se bála přílivu levné pracovní síly přes Pyreneje. Tehdy se dokonce jednalo o desetileté přechodné období, které bylo postupně zkracováno, ve finále na pět let. Oproti očekávání se totiž ukázalo, že se do vyspělejších zemí nikdo nehrnul, naopak se z nich domů vraceli lidé, kteří tam do té doby žili.

Neopodstatněné obavy z východu - laciný trik

Diskriminaci prosazovalo při předvstupních jednáních hlavně Německo ve spolupráci s Rakouskem. V obou státech se přitom jednalo o pouhý laciný populistický trik před parlamentními volbami. Jeho cílem bylo získat vládním stranám hlasy voličů, žijících poblíž českých a polských hranic, kteří měli obavy z cizí pracovní konkurence. Ve skutečnosti ani šetření ani průzkumy či odhady žádnou velkou touhu obyvatel přistupujících států po hospodářské emigraci neodhalily. Shodly se na tom různé odborné týmy Evropské komise (celkem jich bylo asi pět), Evropský statistický úřad, desítky odborníků z různých vědeckých ústavů, poradenské firmy a dokonce i expertní skupiny, které vytvořila sama německá a rakouská vláda. Přesto daly tyto dva kabinety přednost zisku volebních hlasů před principem rovnosti, který je základní idejí původní Unie.

Stejné sociální zabezpečení

V Unii platí, že sociální a nemocenské zabezpečení pobírá člověk v místě, kde žije. Pokud tedy někdo bude pracovat v Mnichově, bude si platit tamní pojištění a bude brát tamní nemocenskou, případně pobírat podporu v nezaměstnanosti. Rozdíly mezi jednotlivými zeměmi nejsou výrazné, ale nyní se některé země Unie chystají zavést dočasný zvláštní režim pro občany nových členských států.

Avšak pozor - nic z toho se netýká občanů, kteří jsou do zahraničí vysláni českou firmou. Ti platí pojištění i nadále tady.
Zcela automaticky se jim doba zaměstnání započítává i do let odpracovaných na důchod, a to podle výše tamních výdělků. Samozřejmě, že se započítává pouze ta doba, kterou tam odpracovali. Pokud tedy někdo pracoval pět let v Německu za dva tisíce eur, Česká správa sociálního zabezpečení mu za tu dobu započítá průměrnou mzdu 60 000 korun.

Čeští občané by měli být připraveni na to, že na mnoho služeb, které jsou u nás zadarmo, se ve většině zemí Unie připlácí - například za stravování v nemocnici či za lékařské předpisy.

Formy nerovnoprávnosti

Nejčastější formou diskriminace bude vystavování pracovních povolení. Nejdříve totiž bude nutné si sehnat na místě práci, a teprve poté lze požádat o vyřízení příslušných dokladů. Tím se vše pozdrží a lidé zbytečně přijdou o peníze.

Také kvóty, omezující počet zahraničních pracovníků v dané zemi, jsou z hlediska rovnoprávnosti špatným řešením, jelikož umožňují pracovat pouze někomu. Zpravidla tomu, kdo přijde nejdříve.