Být, či nebýt v tvrdém jádru Unie

21. 4. 2004 | rubrika: Proč volit ODS

Jan Zahradil, místopředseda ODS, stínový ministr zahraničních věcí
Respekt, 5. 1. 2004

Česká republika by měla hledat partnery mezi státy vně tvrdého jádra. Pokud totiž dojde ke vzniku vícerychlostní Evropy, bude to proto, že si Francie s Německem řeknou, že je pro ně lepší se trhnout než se nechat takzvaně zdržovat ostatními. Jestliže ty dvě země neslevily ze svých pozic k ústavě, přestože většina států měla jiný názor, je představa, že by ustoupily jednomu nebo dvěma státům velikosti ČR, naprosto iluzorní.

Jaká rizika z členství v integračním jádru pro nás plynou?

ODS nesouhlasí s daňovou harmonizací a je pro zachování práva veta v zahraniční a obranné politice. A přesně tyto věci, tedy nějaké jednotné daně a odstranění veta v zahraniční a obranné politice, se stanou ústředními projekty tvrdého jádra. Snahou francouzsko-německého tandemu by pak bylo nedělat žádné ekonomické reformy, ale přimět ostatní země, aby se jim přizpůsobily. Všechny státy v tom jádru by dle mého názoru musely počítat se zvýšením celkového daňového zatížení. A pokud jde o zahraniční a obrannou politiku, tam je to jasné: Snahou by bylo vytvořit nový obranný spolek, politicky dominovaný Francií, který by se pokoušel vytvořit jakýsi korektiv váhy Spojených států ve světě.

Jakou zahraniční politiku by prosazovala ODS

Nechceme být v té části Evropské unie, která se hodlá i nadále zásadně integrovat přenosem dalších kompetencí na nadnárodní úroveň. Británie vytváří roli balančního faktoru vůči kontinentálním mocnostem Francii a Německu a její vztah k USA bude vždycky velmi silný, takže se k této zemi budeme obracet. A další partnery bychom hledali více na severu směrem do Polska, protože polské vnímání integrační konstrukce je trochu podobné tomu, které má ODS jak ve vztahu k USA, tak z hlediska integračního spojenectví s Británií. Daňová nebo zahraničněpolitická autonomie v těchto státech, stejně jako v severských nebo baltských zemích, rezonuje velmi silně a to je ten zájem, který máme společný.