Uznávání živnostenských listů a profesní kvalifikace

21. 4. 2004 | rubrika: Práce a podnikání

O vzájemném uznávání kvalifikace se vedly v rámci Unie vleklé debaty. Dílčí snahy tuto oblast sjednotit a zavést jednoznačná pravidla však ztroskotaly. Výsledkem je deklarovaná ochota řídit se "principem důvěry" a kvalifikaci získanou v jiném státě uznávat, nemusí to však platit vždy. Jasně formulované směrnice se týkají jen některých vybraných profesí.

Živnostenské listy mají oficiálně pouze vnitrostátní platnost, jinak řečeno, dokládají způsobilost k výkonu určité živnosti pouze na území ČR. V Evropské unii platí automatické či zjednodušené vzájemné uznávání profesní kvalifikace. Základní princip vyjadřuje zásada: „Jste-li odborníkem kvalifikovaným k výkonu profese ve svém domovském státě, jste stejně způsobilý ji vykonávat v kterémkoli jiném státě“. Plně však na tento princip spoléhat nelze.

Vyplývá to v první řadě z toho, že v rámci EU neexistuje - a ani není cílem - jednotná vzdělávací soustava. Vše tedy závisí na přístupu a velkorysosti každé země včetně aktuální nabídky a poptávky po konkrétních profesích. Přesto je podle dosavadních zkušeností velmi nepravděpodobné, že by například někomu úřady jiné členské země EU bránily v podnikání kvůli tomu, že by neuznaly jeho živnostenský list.

Na přesnějších podmínkách pro uznávání kvalifikace se před časem členské státy dohodly pouze v případě některých vybraných odborně náročných povolání typu lékař, farmaceut, veterinární lékař, zubní lékař, všeobecná zdravotní sestra, porodní asistentka, architekt. Výsledkem jsou tzv. oborové směrnice (někdy označované jako sektorové směrnice). Zdlouhavost prací na těchto směrnicích prokázala, že u dalších, zejména technických profesí, by byl proces sjednocování velmi obtížný. Již sama směrnice pro uznávání kvalifikace architektů připouští dvě značně odlišné varianty studia. V této směrnici není sladěno vzdělání ani praxe mezi jednotlivými členskými státy, ale jsou stanovena kriteria pro uznávání.

Pro všechna výše uvedená povolání byly vytvořeny poradní výbory, v nichž jsou paritně zastoupeni příslušníci daného povolání, vzdělávací a praktická pracoviště a dohlížecí orgány. Poradní výbory se zabývají vzděláním a praxí. Dále existují také výbory složené pouze ze zástupců členských států a komise. Každý výbor se týká pouze jednoho povolání. Celý systém je velmi složitý a neoperativní a s výjimkou směrnice upravující výkon povolání lékařů se od něj postupně upouští.

Společným rysem většiny oborových směrnic je harmonizace minimálního obsahu studia, která umožňuje prakticky automatické vzájemné uznávání diplomů, osvědčení a dokladů o vzdělání.