Vlastní firmu lze založit kdekoli

21. 4. 2004 | rubrika: Práce a podnikání

Vstupem do Evropské unie se českým podnikatelům otevírá možnost působit či si založit firmu v kterémkoli státě Unie. Hlavní roli při rozhodování o takovém kroku bude hrát daňové zatížení v té které zemi, náklady na pracovní sílu a administrativní náročnost spojená se zahájením činnosti.

Četná omezení volného pohybu pracovních sil, která se rozhodla uplatnit v rámci přechodného období většina členských států Unie, se nevztahuje na podnikání. Tato oblast bude zcela uvolněna, takže podnikatelé se budou moci svobodně rozhodnout, v kterém státě chtějí působit. Podnikání v zahraničí přitom může mít dvě základní formy. Buďto si lze celou firmu včetně zaměstnanců přestěhovat do vybrané země, nebo podnik převést pouze formálně s cílem dosáhnout finančních úspor a vlastní činnost provozovat dál v tuzemsku. V takovém případě se změní pouze hlavička firmy podle toho, v jaké zemi bude registrována. Všichni zaměstnanci zůstanou "doma"- v našem případě - v ČR. Formálně ovšem budou „jakoby“ vysláni ze země, v níž je firma registrována. A jakým způsobem za ně bude zaměstnavatel odvádět sociální příspěvky? Podle zavedených pravidel Unie existují dvě varianty: Jestliže doba „vyslání“ nepřesáhne pět let, podléhá výše příspěvků regulím země, v níž je firma registrována. Je-li toto období delší, podléhá odvod za zaměstnance systému hostitelského státu.

Popsaný postup je jednodušší – a lze očekávat, že i rozšířenější, než reálné přesídlení firmy do cizího státu. V tomto případě totiž podnikatelé mohou narazit na řadu překážek. Zejména co se týče „přestěhování“ zaměstnanců, dostáváme se do sféry, kde platí přechodná omezení volného pohybu pracovních sil. Především v Německu a Rakousku, ale i v řadě dalších států, si budou muset čeští podnikatelé buďto najmout tamní pracovníky, nebo těm svým zajistit pracovní povolení, což se nemusí podařit. A pokud ano, musejí majitelé firmy počítat s většími mzdovými náklady, protože budou muset respektovat platovou úroveň dané země. Ta je v členských zemích o poznání vyšší než u nás, což se mimo jiné odvíjí od výše minimální mzdy. Rovněž podoba pracovních smluv včetně podmínek propouštění a přijímání nových zaměstnanců se bude muset odvíjet od zákonů hostitelského státu.

Stejně jako právnímu systému podléhají všichni podnikatelé i daňovému systému té země, v níž je jejich firma registrována. To se týká výše daní z příjmů korporací, individuální daně z příjmu, odečitatelných položek, případných daňových úlev, systému odpisů atd. V úvahu je třeba brát rovněž systém nepřímých daní. Ty se odrážejí v ceně vstupů i výnosů. Tento faktor výrazně zasáhne především oblast služeb, protože právě služby jsou většinou zdaňovány sazbou platnou v zemi poskytovatele služby.

Dalším aspektem, který nelze opomenout, je zvážení konkurence v dané zemi a naší schopnosti v ní obstát. Tento faktor se ovšem netýká jen českých podnikatelů v zahraničí, ale – dokonce ve zvýšené míře – také poměrů v tuzemsku. Firmy ze současných členských i nově přistupujících zemí bezesporu přinesou konkurenční tlaky.

Z diskutovaných faktorů bude v následujícím období pro české podnikatele působící v některých státech EU výhodnější tamní systém odvádění sociálního a zdravotního pojištění. Jejich výše je totiž v současných členských zemích nižší, což dokládá následující tabulka:

Výše příspěvků na sociální pojištění v jednotlivých členských i nově přistupujících zemích:

Stát Výše příspěvku zaměstnance (%)Výše příspěvku zaměstnavatele (%)
Belgie13,931,3
Dánsko11,70,6
Finsko 6,525,0
Francie13,541,3
Irsko4,912,0
Itálie 9,233,9
Lucembursko14,013,8
Německo20,420,4
Nizozemí24,116,2
Portugalsko11,023,8
Rakousko18,121,7
Řecko15,928,0
Španělsko6,430,6
Švédsko7,032,8
Velká Británie7,79,1
ČR12,535,0
Estonsko0,033,0
Kypr6,36,3
Litva3,031,0
Lotyšsko9,024,1
Maďarsko12,533,5
Malta10,010,0
Polsko26,716,3
Slovensko12,838,0
Slovinsko22,116,1

(Zdroj: OECD)