Co čeká české podnikatele

21. 4. 2004 | rubrika: Práce a podnikání

Přinejmenším teoreticky by Češi měli mít možnost podnikat v zahraničí za stejných podmínek jako „domácí“ občané. Ani tak tyto podmínky nebývají vždy růžové.

Po 1. květnu, tedy po oficiálním vstupu České republiky do EU, si mohou čeští podnikatelé zřídit pobočku či založit firmu v jakémkoli jiném členském státě. A to za stejných podmínek, jaké platí pro domácí investory. Oproti dosavadnímu stavu dojde k některým ulehčením, například při zakládání pobočky či organizační složky firmy. Tyto podmínky však s sebou nesou často i mnohé problémy, které se odvíjejí od poměrů v té které zemi. V rámci Unie totiž neexistuje plošný systém, takže je třeba se přizpůsobit zvyklostem a právním normám daného státu. Například pokud se v Řecku čeká na zápis do obchodního rejstříku až čtyři měsíce, musí s touto lhůtou počítat i podnikatelé a firmy z ČR.

Hodnocením jednotlivých členských zemí z hlediska podmínek podnikání se pravidelně zabývá Evropská komise. Podle dosavadních výsledků vycházejí tradičně nejlépe Nizozemsko, Dánsko, Velká Británie a Švédsko. Naopak nejhorší situace panuje ve Španělsku, Itálii a Řecku. EK státy posuzuje podle osmi kritérií, mj. rozvoje informatiky, liberalizace trhu, rozvoje infrastruktury (telefony, dopravní síť ap.) i sociálních a ekologických podmínek.

Z právního hlediska získali Češi stejně jako občané a firmy jiných členských států možnost podnikat v Evropském hospodářském prostoru (EHP - sdružuje země EU a Norsko, Island, Lichtenštejnsko a s některými specifiky také Švýcarsko), a to ve dvou formách: na základě práva usazení a práva na volné poskytování služeb.

Pod pojmem „usazení“ je přitom myšleno např. zřízení organizační složky právnické osoby se sídlem v příslušném členském státu společenství. Jak upozorňuje ministerstvo financí, zájemci o podnikání v rámci EU musí počítat s tím, že u některých profesních oborů je třeba prokázat takzvanou odbornou způsobilost, tedy podrobit se v hostitelské zemi zkouškám. U většiny profesí však stačí předložit přeložené vysvědčení z odborné školy (učiliště, průmyslové či vysoké školy atp.).

Jiný typ podnikání představuje tzv. „poskytování služeb“. Jde o dočasný výkon činnosti v hostitelském státě, aniž by se tam chtěla právnická nebo fyzická osoba usadit.

Možnost volně podnikat v EHP s sebou přinese také větší konkurenci v ČR. I u nás totiž budou moci cizinci podnikat za stejných podmínek jako našinci. Jde o jedno ze základních práv EHS, nově osmadvacetičlenného společenství (25 států EU plus Island, Lichtenštejnsko a Norsko). Švýcarsko má zavedený zvláštní režim dvoustranných smluv s EU (týkajících se zejména bankovnictví), které se neustále liberalizují. Například loni bylo přijato sedm nových dohod, usnadňujících vzájemný pohyb osob, zboží a kapitálu.

Zbavili jsme se celní povinnosti

Na základě tzv. Evropské dohody o přidružení ČR k EU již byla prakticky odbourána veškerá cla na průmyslové výrobky. Poslední zbytky cel či dovozní a vývozní kvóty u některých zemědělských výrobků a potravin jsou nyní zrušeny a s tím i celní kontroly a celní projednávání, což tento druh obchodu zlevní.

Mnoho českých podniků už v podmínkách plné liberalizace úspěšně působí na zahraničních trzích, přičemž většina jejich obchodní výměny probíhá právě se zeměmi EU za podmínek plné konkurence.

I před 1. květnem měly české podniky možnost získat finanční podporu z fondů předvstupní pomoci. Nyní bude pomoc nadále poskytována prostřednictvím tzv. strukturálních fondů a tzv. Fondu soudržnosti, které jsou určeny hlavně k podpoře regionálního rozvoje a zlepšování infrastruktury. Podniky je mohou využít např. k modernizaci vybavení nebo rekvalifikačním programům.

České podniky získaly vstupem do EU neomezený přístup na trhy členských zemí. Získaly také možnost přístupu na trhy těch států, s nimiž EU vyjednala preferenční dohody.

Právní prostředí pro podnikání je v EU přehledné a důvěryhodné. Společný právní rámec působí na kultivaci podnikatelského prostředí. Toto důvěryhodné prostředí bude také přitažlivější pro zahraniční investory v České republice.

Čeští rolníci však jsou nadále oproti svým kolegům z původní patnáctky členských zemí znevýhodněni. V prvních letech po vstupu do Unie budou totiž dostávat přibližně polovinu dotací, na které mají nárok zemědělci v EU. Při přibližně stejných cenách vstupů – vyjma mezd – tak vznikne třída bohatě dotovaných rolníků v západní Evropě a chudších, kteří produkují dražší zboží na východě Unie. Tento rozdíl nevyrovnají ani nižší náklady v nových členských zemích. Rozdíl již dnes totiž není příliš výrazný a dále se bude vyrovnávat. To podle odborníků přinese další problémy českému agrárnímu sektoru.

Situace se příliš nezmění ani po roce 2006, kdy začne platit nový rozpočet Unie. Hlavní příjemci zemědělských dotací - Francie, Portugalsko a Španělsko – již dali jasně najevo, že nepřipustí, aby na jejich úkor bylo financováno zemědělství v nových členských zemích. Proto také tyto země blokují reformu zemědělské politiky Unie, kterou se již několik let snaží prosadit Evropská komise.

Náklady, rizika

Otevřený trh umožní uspět pouze podnikům s efektivní výrobou, protože ostrá konkurence vyvíjí tlak na snížení cen výrobků při zachování jejich vysoké kvality.

Evropské právo však vyžaduje splnění přísných norem v oblasti dopadů na životní prostředí (integrované řízení prevence znečištění – IPPC), ochrany a bezpečnosti zdraví při práci a ochrany spotřebitele. Vzhledem k nákladnosti splnění těchto norem (přes 100 miliard korun v cenách roku 1999 a pouze pro soukromý sektor) dostala ČR možnost přejímat některé z nich postupně, během let následujících po vstupu do EU, takže finanční zátěž pro podniky bude rozložena na delší časové období. Pro splnění příslušných norem EU mohou podniky za určitých podmínek také čerpat finanční pomoc ze zdrojů EU.

Český podnikatel již nyní může čerpat úvěr ze zahraničí. Začlenění ČR do EU získání takového úvěru usnadní. Konkurence zahraničních bank bude působit ke zlevnění a zlepšení služeb bank ČR.