Zpět na úvodní stránku
EU ve zkratce
Evropské instituce Evropské instituce
Evropská komise

Evropská komise

15. 4. 2004 | rubrika: Evropské instituce

Evropská komise je někdy nazývaná „motorem“ či „hlídacím psem“ evropské integrace. Vyplývá to z jejího výlučného práva navrhovat evropskou legislativu i z jejího charakteru čistě nadnárodní instituce, která hájí zájem Společenství jako celku.

Evropskou komisi lze označit za hlavní výkonný orgán unie. Plyne to z jejího výsadního práva předkládat návrhy právních evropských norem, které jsou základem celého dalšího procesu vyjednávání a schvalování. Proto je také někdy nazývána „motorem“ evropské integrace.

Výsledky schvalovacího procesu se odvíjejí od spolupráce a vzájemného přesvědčování mezi Komisí, poslanci Parlamentu a členy Rady.

Rozsah působnosti legislativních návrhů přednesených výlučně Komisí se týká především rámce kompetencí prvního pilíře EU. V druhém a třetím pilíři tuto svou iniciační funkci sdílí se členskými státy EU.

Návrhy, které Komise předkládá, jsou tedy omezeny stanovenou mírou jejích kompetencí. Nesmí překročit hranici mezi suverenitou jednotlivých států a jejími možnými omezeními ve prospěch orgánů Unie. Jelikož si každá země ze své suverenity ukrajuje jen velmi zdrženlivě, nemá valný zájem na posilování kompetencí Komise. Proto také zatím reálný vývoj nesměřuje k tomu, že by se tato instituce mohla stát něčím, co bychom označili "vládou Evropy".

Kromě přípravy zákonných návrhů plní Komise funkci strážce dodržování litery nadnárodní, evropské legislativy. Pokud Komise dojde k závěru, že došlo ze strany členských států k porušení závazků vyplývajících z evropské legislativy, může celou věc, v krajním případě, postoupit Evropskému soudnímu dvoru. Tento postup je ale velmi vzácný, neboť panuje snaha případný problém vyřešit na bilaterální úrovni, tzn. jednáním mezi členským státem a Komisí.

Dále Komise například reprezentuje EU jako celek při jednáních o hospodářských a obchodních záležitostech se třetími stranami.

Jak již bylo řečeno, evropskou vládou v pravém slova smyslu se Komise zatím stát nemůže také proto, že EU je stále postavena na mezivládních smlouvách a její legitimita se odvíjí od jednotlivých členských států a ne například od Evropského parlamentu.

Strukturně se tato instituce skládá z resortních komisařů - například komisař pro obchod, komisař pro rozšíření atd., a předsedy. Každá země je v Komisi zastoupena jedním (menší státy) až dvěma komisaři. To se týká velkých zemí jako je Francie, Itálie, Německo, Španělsko a Velká Británie.

Postavení i struktura Evropské komise zaznamená v nejbližších letech velkou změnu, a to v případě, že bude schválen návrh tzv. Evropské ústavy. Podle tohoto dokumentu by měl předsedu Komise volit Evropský parlament, což by posílilo její exekutivní prvky v institucionálním uspořádání EU. Zároveň mělo dojít k „rovnějšímu“ zastoupení všech členských zemí pouze jedním komisařem, přičemž by však pouze část komisařů (patnáct z nich) měla hlasovací právo.

Komisaři mají být především obhájci celoevropských zájmů a nikoliv v Bruselu hájit zájmy své mateřské země. Nejsou přímo voleni, ale navrženi vládami svých zemí a schvalováni Evropským parlamentem. Většinou však vlády své kandidáty předem konzultují jak s předpokládaným předsedou Komise, tak s Evropským parlamentem. Platí nepsané pravidlo, že by kandidát měl mít domácí politickou podporu. Například ve velkých zemích, které mají dva komisaře, je jeden z nich kandidátem vládní strany a druhý je kandidátem opozičním. Touto dohodou se členské státy chtějí vyhnout ostudě, která by nastala při odmítnutí jejich kandidáta.

Smutný primát premiéra Špidly

Zatím se stalo pouze jedenkrát, že vláda musela stáhnout svého kandidáta. Smutný primát drží levicový kabinet Vladimíra Špidly, kterému z dosud nejasných příčin odřekl svou kandidaturu na komisaře poslanec a bývalý ministr životního prostředí Miloš Kužvart. První reakcí na krok muže, který se byl již představit v Bruselu a proti němuž neměla Komise žádné větší výhrady, byl šok. Zároveň se Evropa začala dívat podezřívavě na současnou českou vládu, která ani neumí vybrat spolehlivého zástupce do Bruselu. Obavy ještě posílilo jmenování bývalého hlavního vyjednavače Pavla Teličky, které se klidně mohlo odehrávat pod cedulkou s nápisem Nouzový východ. Vláda tak ukázala, že se důležitému výběru příliš nevěnovala, s nikým nic nekonzultovala, a proto nemá nikoho v záloze. Socialisté si zkrátka prosadili svého člověka a ničím jiným se nezabývali.

Komisař není vládní úředník

Obecně je přínosné, má-li každá země komisaře, který zná situaci ve své vlasti a v případě potřeby ji může vysvětlit kolegům v Komisi. Dál by však neměl zajít – měl by se starat pouze o evropské záležitosti. To je na jednu stranu vhodné, ale občas to přináší i problémy. Například tehdy, když německý komisař odpovědný mimo jiné i za telekomunikace odejde po skončení svého mandátu do španělské firmy Telefónica, které předtím schválil výnosné výjimky z evropského práva. Jeho rezignace ovšem na sebe nenechala dlouho čekat. A pod tlakem veřejného mínění po čase i vrátil „zlatý padák za zásluhy“…

Komisař má dokonce zakázáno přijímat jakékoliv příkazy od vlády své země. Zároveň se vlády zavazují, že „své“ komisaře nebudou ovlivňovat. Kabinet nelze při porušení uvedeného závazku potrestat, ale komisaře ano: již nikdy nebude smět pracovat v evropských orgánech, pokud by zrovna nebyl zástupcem své země.

Komisaři tedy na veřejnosti vystupují jako představitelé Unie a nevyjadřují se k vnitropolitickým otázkám svých zemí. Někdy je to velmi obtížné, ale tato zvyklost se dodržuje. Ve složité situaci se naposledy ocitl komisař pro zemědělství Franz Fischler, který byl v Rakousku členem vedení lidové strany a ministrem zemědělství. Když však jeho strana v roce 2001 poprvé vyhrála volby a uzavřela koalici s populistickou a v Evropě izolovanou stranou Svobodných (FPÖ), neřekl k tomu ani slovo. Nevyjádřil se dokonce ani v okamžiku, kdy Unie uvalila bojkot na setkávání s Rakušany vyjma nejdůležitějších jednání.

Internetové stránky Evropské komise najdete na europa.eu.int/comm/index.htm

| zpět | tisk |

 
Copyright © ODS 2004 | webmaster | kontakt