Zpět na úvodní stránku
ČR a EU
Co se změní Co se změní
Co se změní po vstupu

Co se změní po vstupu

14. 4. 2004 | rubrika: Co se změní

Prvním květnem se mnoho nemění. Ani v dobrém ani ve zlém. Stále trvají kontroly na hranicích. Ani ceny se výrazněji nezvedly. To bohužel přesto hrozí, ale ani ne tak kvůli samotné Unii, jako spíše v důsledku neschopnosti kabinetu premiéra Špidly.

První květnový den roku 2004 byl sice zvláštní tím, že ono ráno se občané ČR probudili již jako občané Evropské unie. Sice ne ještě s plnými právy, ale přece jenom s nějakými.

Výrazně se však změnil náš vztah k Unii: již se totiž nejedná o čistě zahraniční záležitosti, ale o vnitropolitické záležitosti. Vztahy k orgánům Unie již nejsou převážně v rukou ministerstva zahraničí, ale každého člověka. Poprvé se to projeví při volbách do Evropského parlamentu, kdy čeští občané dostanou šanci zvolit takové své zástupce, kteří budou schopni a ochotni bránit jejich zájmy.

Běžný občan nic nepozná

Změny nejsou a nebudou na první pohled příliš výrazné. Dokonce ani v tolik zmiňované oblasti cestování nedojde od soboty 1. května k radikálnímu obratu. Odpadnou sice celní kontroly, ale nadále bude při cestách do jiných států Unie na hranicích kontrolována naše totožnost. Budeme i nadále potřebovat pas, pokud zrovna nevlastníme novější typ občanského průkazu.  Nejsme totiž dosud plně začleněni do tzv. Schengenského systému, mezi jehož členy byly zrušeny pohraniční kontroly.

Také ceny se příliš nezmění. Mohou se zvednout u potravin, které jsou dováženy ze zemí, které nejsou členy Unie. To se týká jak norských ryb, tak vietnamské rýže. Ale i zde existují výjimky: Unie totiž v rámci rozvojové pomoci předloni zahájila program, podle něhož je ode všech cel a poplatků osvobozen obchod s padesáti nejchudšími zeměmi světa. A právě z nich je dováženo nejvíce exotických potravin, jako je rýže, banány či různé druhy ovoce. Otázkou ovšem je, jaký dopad na ceny domácích potravinářských produktů může mít společná zemědělská politika EU. Agrární komora ČR tvrdí, že může dojít k nárůstu cen některých výrobků až o desetinu, třetinu či dokonce o polovinu. Naše členství v EU také znamená, že budeme muset postupně dokončit deregulaci u těch cen, které jsou doposud státem regulovány.

Představa, že nás čekají "evropské" platy, doprovázené "evropskými" cenami, je mylná. Výše mezd, z nich odvozených důchodů a také cenová hladina se odvíjejí od výkonnosti domácí ekonomiky. Jestliže úroveň české ekonomiky je na necelých dvou třetinách evropského průměru (měřeno v HDP na hlavu), pak tomu také budou odpovídat cenové a mzdové relace. Naše "dotahování" na evropskou úroveň bude závislé na míře domácího hospodářského růstu. Může to trvat i několik desetiletí - některé země EU ještě po více než dvaceti (Řecko) nebo téměř dvaceti (Španělsko, Portugalsko) letech členství ještě nedosáhly na evropský průměr, přestože všechny zaznamenaly pokrok.

Také daňová politika a výše třeba zdravotního či sociálního pojištění je zcela v rukou národních vlád, proto je vstup do EU neovlivní. EU ovšem sjednocuje nepřímé daně, zejména DPH, na jedné základní sazbě, což je minimálně 15 %. Česká vláda šla rovnou na 19 %, což bude znamenat výrazné zdražení mnoha položek. To ovšem nesouvisí s naším vstupem do EU, ale se špatnou vládní politikou. Nižší sazby než základní totiž bylo možno vyjednat jako výjimku z pravidla. Česká vláda, přesto, že to věděla, nevyjednala - na rozdíl od ostatních zemí - v řadě případů nic. To se týká jak DPH na služby v pohostinství, tak třeba DPH na převod pozemků. Medializovaný případ DPH na jednorázové dětské pleny bude ještě mít dohru - vláda je pod tlakem nakonec přeřadila ze základní do snížené sazby DPH, toto ovšem předem nevyjednala s EU, a proto zřejmě Českou republiku nyní čekají sankce.

Naši reprezentanti

Nejvíce změn bude vidět v české politice. V Bruselu zasedne český komisař, který ovšem nesmí bránit zájmy ČR - musí se chovat objektivně a neutrálně. V Evropském parlamentu budou až do nadcházejících voleb hlasovat dnešní pozorovatelé z Poslanecké sněmovny a Senátu. Až po červnových volbách bude jasné, kdo nás bude dalších pět let zastupovat v Evropském parlamentu. Proto je důležité vybrat takové poslance, kteří budou hájit české národní zájmy z principu a ne pouze tehdy, když se jim to hodí do volební kampaně. Z tohoto pohledu je jedinou dlouhodobě konzistentní politikou ta, kterou zastává ODS.

Méně na očích, ale o to významnější bude právo českých politiků rozhodovat o společných záležitostech Unie. Jakmile dojde k nějakému jednání, čeští zástupci budou mít svůj hlas. Otázkou zůstává, nakolik ho bude uplatňovat současná vládní koalice, které se až dosud nepodařilo prosadit pro nás výhody v žádné důležité otázce a která spíše kopíruje názory Evropské komise a jiných nadnárodních institucí.

Do Evropy se však chystají i další lidé. Český stát bude mít zastoupení v Evropské investiční bance, u Evropského soudního dvora i Evropského účetního dvora. Vláda ovšem při nominaci do těchto institucí selhala stejně jako při výběru českého komisaře. Až na čestné výjimky (nominace známého odborníka dr. Malenovského do Evropského soudního dvora) šla cestou stranických obchodů a přidělování "trafik", bez snahy dosáhnout širší vnitropolitické shody i s opozicí.

Do Evropské komise také nastoupí možná stovky nových českých úředníků - ti ovšem naštěstí nikoliv na základě nominace této vlády, ale na základě přísných výběrových řízení, organizovaných přímo Evropskou komisí.

Hodně práce přibude také českému parlamentu. Jeho členové totiž budou muset zavádět do českého práva část norem, které schválí Unie. Nebudou sice na nich smět nic měnit, ale vysedávat nad nimi budou muset.

Ze všech uvedených faktů vyplývá, že Česká republika přijala mnoho závazků a nyní je bude muset plnit. Občané sami potom ve volbách rozhodnou, jestli současná levicová vláda tyto závazky splnila.

| zpět | tisk |

 
Copyright © ODS 2004 | webmaster | kontakt