Zpět na úvodní stránku
ODS a volby do EP
Předvolební konference Předvolební konference
Projev kandidáta ODS do EP Jaroslava Zvěřiny

Projev kandidáta ODS do EP Jaroslava Zvěřiny

16. 5. 2004 | rubrika: Předvolební konference

Česká republika se stala členem Evropské unie. S Českou republikou se přitom samozřejmě nic zvláštního nestalo, protože na členství byla vcelku uspokojivě připravena.

Evropská unie a Česko

Česká republika se stala členem Evropské unie. S Českou republikou se přitom samozřejmě nic zvláštního nestalo, protože na členství byla vcelku uspokojivě připravena. Kdyby nebylo neumětelství současné vládní koalice, mohli jsme být ušetřeni i zoufalých politických tanců kolem změn daně z přidané hodnoty. Kdyby vláda dokázala racionálně informovat obyvatelstvo o souvislostech členství, ušetřili bychom si nejedno rozčarování. Postupné slábnutí evropského nadšení by však i tak bylo dnes skutečností. Současnost nelze po stránce emočního hnutí, nazývaného "euronadšení", vůbec porovnávat s počátkem devadesátých let. Nadšení oslabuje v celé Evropské unii. My jsme navíc začali prožívat typický nováčkovský stres, který bude nějakou dobu trvat a který by nás neměl otrávit.

Mám zato, že členství v Evropské unii je pro Česko důležitým a pozitivním krokem. Je to zřejmé zejména z geopolitických souvislostí a ve vztahu k dlouhodobé perspektivě našeho státu. Žádná evropská země, a to ani z těch největších, nebude v budoucnosti schopna plnohodnotné konkurence na celosvětové úrovni. Evropská unie ten potenciál má a my se musíme snažit jej využít.

Připomeňme si, jak k letošnímu rozšíření Evropské unie vlastně došlo. Když byly v roce 1998 zahájeny předvstupní rozhovory, bylo k nim pozváno šest zemí tak zvané "lucemburské skupiny". Tedy pět zemí postsocialistických a Kypr. Několik let nám bylo neustále opakováno, že do Evropské unie budou nakonec přijaty jen ty nejlépe připravené země. Šikovnou strategií "regata", která vnesla do přístupového procesu prvky rivality mezi kandidáty, Evropská unie prakticky znemožnila nějaké účinnější společné postupy kandidátů při vyjednáváních. Nakonec se ukázalo, že pravdu měli ti z nás, kteří od počátku soudili, že v závěrečné fázi půjde nikoliv o faktické splnění unijních požadavků, ale o politické rozhodnutí zda rozšíření ano, nebo ne. K původní šestici kandidátů se přidala čtveřice menších kandidátských zemí a rozšíření proběhlo metodou "velkého třesku". Myslím, že tím hlavním motivem takového postupu byla minimalizace nákladů. Evropská ekonomika v současné době rozhodně není zdrojem radosti a optimismu. Spíše naopak, ekonomický vývoj nejsilnějších států EU se zpomaluje a stagnuje. Nacházíme se v období krize evropského modelu sociálního státu. Přemíra regulací a nepružný pracovní trh svazují podnikatelské aktivity a omezují svobodnou iniciativu a tvořivost občanů. Obyvatelstvo v Evropě stárne, což přináší enormní náklady na sociální systém a zdravotnictví. Za takové situace není divu, že se výrazně oslabila ochota bohatých členských zemí podílet se na urychlení ekonomického růstu těch slabších. Z četných kontaktů s poslanci zemí jako je Řecko nebo Portugalsko si dobře pamatuji na jejich výraznou podporu našeho členství v EU, ovšem za předpokladu, že jejich vlastní příjmy z unijních fondů nebudou nijak zkráceny.
Prvního května roku 2004 vznikla nová Evropská unie a svou existenci ukončila evropská "patnáctka". Rozšíření EU o desítku nových zemí změnilo mapu Evropy podstatným způsobem. Veliký unijní prostor je dnes mnohem rozmanitější než byl dříve. Jednota v rozmanitosti je ústřední hodnotou, kterou si Evropská unie často připomíná. Avšak rozmanitost toho druhu, že náhle přibude do spolku osm ekonomicky slabších členů, je spíše zatěžkávací zkouškou unijní solidarity, než pozitivním příspěvkem. Rozšíření přineslo také nové problémy politické. Bude jistě méně snadné dojít k jednotným názorům na nejrůznější problémy ve dvacetipětičlenném sboru, než ve sboru patnáctičlenném. Členové nové Evropské unie si budou určitou dobu na sebe zvykat. Přibude starostí s hranicí s Ruskem a dalšími postsovětskými zeměmi. Máme mezi sebou rozdělený Kypr, který bude zatěžkávací zkouškou evropské diplomacie.

V posledních letech značnou část unijních politiků ovládla představa, že všechny zmíněné a řadu dalších problémů by vyřešilo přijetí evropské ústavní smlouvy. Je to představa zvláštní a myslím, že ryze kontinentálně evropská. Nahradíme-li složitý a nepřehledný text evropských smluv složitým a nepřehledným textem ústavní smlouvy, nemůžeme dospět k ničemu zásadně novému. Hrozí naopak další odcizení politiky Evropské unie jejím občanům. Evropský politický konstruktivismus se již dlouho a vehementně snaží vystavět jakýsi velebný a mohutný chrám Evropské unie. Staví jej však příliš vysoko nad hlavami občanů, a to není nejšťastnější myšlenka. Součástí této "konventitidy" je představa, že Evropská unie je monolitem, politicky ovládaným spoluprací sociálních a křesťanských demokratů, tedy jakýsi "Špidliland". Je to představa sice silná, samozřejmě však falešná a nepravdivá. Evropská unie zůstává demokratickým prostředím a složitým systémem Budoucnost Evropské unie proto zůstává otevřená i našim politickým aspiracím.

Evropský parlament je jistě místem, kde bude možné politiku Evropské unie do jisté míry ovlivňovat. Občanská demokratická strana má myslím ve své evropské politice vcelku jasno. Na rozdíl od mnoha jiných českých politických subjektů jsme nikdy nepropadli iluzi o tom, že Evropská unie je nějaká altruistická zotavovna na české ekonomické a politické bolesti. Naše politické cíle jsou myslím zřejmé.

Evropská unie potřebuje:

  • radikální reformu pečovatelského sociálního státu;
  • více svobodného prostoru pro podnikání;
  • uvolnění nejrůznějších regulací;
  • zeštíhlení unijních institucí a jejich efektivnější práci;
  • rekonstrukci zbytečně nákladné zemědělské politiky;
  • evoluční a postupné budování společných politik.

V oblasti vnějších vztahů jsou myslím nespornou politickou prioritou evropské politiky vztahy se Spojenými státy. Transatlantická vazba musí zůstat základem evropské bezpečnostní politiky. Pro budoucnost světa je velmi důležité, aby se Spojené státy neučily žít bez Evropy, a aby se Evropa neučila žít bez Spojených států.

Místo nutkavého puzení k institucionálním reformám a ústavním textům bychom měli podporovat skutečnou komunikaci o závažných problémech, které nás všechny trápí. Pokud má být Evropská unie plnohodnotným hráčem na globální politické scéně, musí více investovat do vědy a vzdělávání, ale také do své obrany. To vyžaduje hodně prostředků, které musí ekonomika vyprodukovat. Bez oživení hospodářského růstu to sotva bude možné. Evropská unie se také bude muset nějak rozumně domluvit na společné imigrační a azylové politice a hledat společné postoje v oblasti zahraniční politiky.

Pro tyto cíle je třeba nacházet na evropské politické scéně spojence. Přeji vedení Občanské demokratické strany i našim evropským poslancům, aby se jim to dařilo.

| zpět | tisk |

 
Copyright © ODS 2004 | webmaster | kontakt