Zpět na úvodní stránku
EU prakticky
Práce a podnikání Práce a podnikání
Co obnáší práce au-pair

Co obnáší práce au-pair

12. 5. 2004 | rubrika: Práce a podnikání

Dívek, které mají zkušenosti s prací au-pair v západoevropských zemích i mimo Evropskou unii, je v České republice nepočítaně. Je to příležitost, jak se zdokonalit v cizím jazyce, poznat životní styl v dané zemi, případně si i přivydělat.

Začátek všech příběhů bývá skoro stejný. Po maturitě se dívka nedostane na vysokou školu a přemýšlí, co bude dělat. Je jí devatenáct a představa, že nastoupí do zaměstnání, kde stráví dalších zhruba čtyřicet let ji upřímně děsí.

“Nedostala jsem se na vejšku a také jsem si chtěla zlepšit angličtinu. Tak jsem jela dělat au-pair do Anglie,” říká třiadvacetiletá Jana P., která nyní studuje na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. A nelituje stejně jako další dívkky, s nimiž jsme hovořili.

“Přijímací zkoušky jsem sice udělala, ale pro velký zájem jsem nebyla přijata,” vypráví Tereza K., která dělala dívku na hlídání v Německu na začátku devadesátých let. V tehdejším Československu s maturitou ze všeobecného gymnázia mnoho šancí na uplatnění neměla. “Bydlela jsem na malém městě a hrozilo, že následující rok, než budu opět zkoušet přijímačky, skončím za pultem v obchodě.” Nakonec si však příjemně prodloužila dobu dospívání a zároveň nasbírala řadu užitečných zkušeností. “Když na to teď vzpomínám, byla to skvělá kombinace. Máma s tátou daleko, rodina, kde jsem pracovala, se mi postarala o ubytování, jídlo, dokonce mi platila i školu, lístky do kina, vstup do bazénu a autobus, když jsem jela třeba na Vánoce domů. K tomu jsem už tehdy pobírala kapesné 350 marek, což byl v přepočtu tehdejší plat mé matky.” Jak však Tereza dodává, měla mimořádné štěstí na výběr hostitelské rodiny. Byli to silně věřící lidé, kteří ji brali jako své nejstarší dítě.

Jazyk není to jediné

Své pobyty v zahraničí hodnotí většina dívek pozitivně. Stejně tak jsou většinou zjevně spokojeny rodiny, zvlášť ty evropské. Dokládá to fakt, že často ve svých podmínkách přímo požadují au-pair z České republiky. “Oceňují naši flexibilitu, odpovědnost, vztah k dětem a schopnost poradit si se vším,” říká Andrea B., která působila jako au-pair ve Velké Británii, Francii, USA a nyní pracuje v agentuře, která tyto pobyty zprostředkovává.

Zeptáte-li se děvčat, co jim pobyt v zahraničí dal, všechny uvádějí na prvním místě zdokonalení v jazyce. Vzápětí však dodávají, že tady také dospěly. Z naivních holek, o které do té doby pečovali rodiče, se přes noc staly chůvy a musely se starat ony. “Máte-li problém, není tady máma, která ho za vás vyřeší. Musíte si pomoci sami,” říká jedna z nich. Život v zahraničí jim však přinesl i nové přátele a znalost jiných společensko-kulturních poměrů. “Překvapilo mě, jak skvěle se chovali učitelé k dětem ve škole. Byla jsem se tam několikrát podívat se “svými” kluky, které jsem měla na starosti. Bylo běžné, že si učitelé zejména s prvňáčky při hodině hráli, povídali si o všeobecných věcech, i když měli třeba zrovna matematiku. Přitom to byla obyčejná státní škola. Kvalitu ale nešlo s tím naším biflováním vůbec srovnávat,” konstatuje Stáňa D. Starala se v Londýně o dva chlapce - jednomu bylo dvanáct, druhému třináct.

Nežijeme na stromech

Každá dívka, která se vydává do západní Evropy dělat au-pair, musí počítat s tím, že ji aspoň jednou zarazí a překvapí mínění, které o nás cizinci mají. A je jedno, jestli je desátou nebo teprve první au-pair v rodině. Občas se stane, že si Českou republiku spletou s Čečenskem, nebo v lepším případě s Jugoslávií. Cizinci se o naši zemi a další sousedy z východu příliš nezajímají, jejich neznalost může leckdy působit až urážlivě. Že znají exprezidenta Havla, současného prezidenta Klause, Prahu či hokejový tým, to bývá spíš velkou výjimkou než pravidlem.

“Byla jsem v rodině již několikátou Češkou, proto základní znalosti o nás již měli. Jednou mě ale překvapila jejich babička, která nesla na stůl mísu s ovocem, ukazovala mi banány a říkala: To jsou banány. Taky je u vás znáte?” vzpomíná Tereza K.. Janě P. pro změnu paní domu ukazovala jako ohromný objev myčku nádobí. Jak však konstatuje Andrea B., je chyba se domnívat, že se to po našem vstupu do Evropské unie změní. Cizinci jsou podle ní zpravidla zahleděni sami do sebe a zřejmě mnozí ještě nezaregistrovali, že mezi nově přijatými členy je také Česká republika. I když i oficiální vstup ochrání naše děvčata před tím, co se loni stalo maďarské kamarádce Štěpánky N.: “Chtěla se přihlásit v Londýně do speciální jazykové školy, ale nevzali ji s tím, že výuka je určená pouze pro zájemce se zemí EU.”


Kdo je au-pair

  • Pravidla a podmínky pro au-pair stanoví Evropská dohoda o au-pair, která byla podepsaná 24. 11. 1969 ve Štrasburgu
  • Au-pair se může stát svobodná a bezdětná dívka, ale i chlapec
  • Cílem au-pair pobytu je zdokonalit se v jazyce, poznat život v jiné zemi, získat nové dovednosti a přátele
  • Žijete v rodině, která vám zdarma poskytne samostatný pokoj, stravu a dostáváte od ní kapesné. Za to vypomáháte s hlídáním dětí ve dne i večer, s péčí o domácnost a podobně
  • Rodina je povinna umožnit dívce či chlapci návštěvu jazykové školy, au-pair si ji zpravidla platí sama, v některých zemích rodiny na školné přispívají
  • Pracovní doba au-pair je zpravidla kolem 6 hodin denně, týdně má nárok na 1,5 dne volna
  • Zpravidla po půl roce vzniká nárok na placenou dovolenou
  • Rodina au-pair pojistí, základní lékařskou péči má proto zdarma
  • Au-pair by měla mít aspoň základní jazykové znalosti

| zpět | tisk |

 
Copyright © ODS 2004 | webmaster | kontakt